Narodil jsem se 13. října 2010 v Ostravě v CHS Bencilla. V rodokmenu mám sice napsáno Pongo, ale všichni mi říkají Punťa.
Když mi byly asi dva týdny, umřel páníčkům jejich starý pejsek, a protože jim bylo smutno, tak jim Ježíšek přinesl mě. Jedním z důvodů, proč Ježíšek vybral zrovna mě, bylo, že panička prý potřebuje pohyb, což byla trefa, protože já jsem v pohybu od rána do večera. V novém domově jsem se zabydlel rychle, jen první den jsem trošku kňoural, protože se mi stýskalo. Hned druhý den jsem vymyslel, že nejlepší přehled budu mít z pohovky v obýváku, a tak jsem hned začal trénovat. Netrvalo dlouho a vydrápal jsem se tam úplně sám. Teď už tam krásně skočím s rozeběhem i bez. Taky už dosáhnu na jídelní stůl, a když se pořádně natáhnu, tak vidím už i na to místo v kuchyni, kde panička vaří, takže už můžu kontrolovat, jestli tam náhodou něco nezapomněla. Já totiž moc rád baštím (páníček říká, že když papám, je to hotový koncert), jen ty porce se mi zdají nějak malé. Naštěstí občas najdu něco dobrého venku, třeba zaječí bobky - vypadají podobně jako ty granule co dostávám doma, ale mnohem víc mi voní! Mám už taky hodně zálib, sbírám například dioptrické brýle a futrály od nich a taky různé ovladače, mobilní telefony a utěrky. Rád taky čtu (všechno na co dosáhnu) a pouštím si gramofonové desky (zatím jen na zem poté, co jim ožužlám obaly). Už se těším na jaro, až začnu konečně pořádně zahradničit. Už jsem sice vylepšil pár okrasných keřů, ale v těch mrazech to není ono. Doma říkali, že k nám na zahradu často chodí zajíci a kačenky, tak už se těším, až nějaké uvidím, abych mohl konečně honit taky někoho jiného než paničku.
Aktualizace - květen 2011:
Už je mi skoro 7 měsíců, takže už jsem velký kluk, dokonce už někdy zvedám nožičku:-) U páníčků se mám skvěle, dělají mi co mi na očích vidí. Gauč už jsem v podstatě zabral pro sebe (měl jsem sice dva pelíšky, ale oba jsem rozcupoval), jen tam někdy večer nechám páníčky, aby se podívali na televizi pod podmínkou, že se nebudou moc roztahovat. Dosáhnu už úplně všude, což je výhoda, protože panička občas někde omylem nechá něco k jídlu, a já jsem pořád ve střehu. Hodně času trávím na zahradě, mám tam spoustu práce, jak tam něco nového vyroste, už jsem tam a srovnám to. Strašně rád žeru kameny, což se paničce nelíbí, a proto mi pořád dává košík. Úplně nejradši se rochním na mělčině v jezírku, krásně to tam voní vším možným, a vždycky si tam pěkně urousám uši. V bazénu jsem se zatím nekoupal, protože je ještě studená voda, ale můj kamarád Batul už tam zahučel když jsme se honili. Panička ho vytáhla za kšíry a já jsem mu pěkně vynadal. Už jsem na zahradě prohnal jednoho zajíce, ale kačenky jsem zatím viděl jen přes okno, jak se nám špacírují po zahradě. Jinak zodpovědně hlídám, jak jde někdo kolem, tak ho seřvu.
Aktualizace - listopad 2011:
Nedávno jsem oslavil svoje první opravdové narozeniny a mám se moc dobře. U nás doma se pořád mluví o nějaké mojí pubertě, asi to znamená, že mám spoustu výborných nápadů. Tak například zbožňuju prozkoumávat cizí zahrady. Jsem v tom úplný přeborník, dokážu se protáhnout sebemenší dírou v plotě. Zpátky už je to potom horší, panička mě většinou musí tou dírou tahat zpátky, a většinou mi ten plot drhne o kožíšek. Jednou mě dokonce musela zachraňovat z takové zahrádky, kam jsem skočil z vysoké zdi a pak jsem se nemohl dostat zpátky. Hrozně rád totiž honím kočky a na těch cizích zahradách to po nich krásně voní. Mám sice svojí zahradu, ale ta už mě tolik nebaví, protože už jí znám a už jsem tam vyhrabal co se dalo. Hrozně rád taky honím bažanty a různé jiné ptáky, zajíce a nejradši ze všeho srnky, což se páníčkům moc nelíbí, protože to je vždycky na dlouho a oni se o mě bojí. Chodím sice pravidelně na výcvik poslušnosti, ale zatím se mi úspěšně daří vzdorovat. Minule jsem na hodině "přivolání" utekl na půl hodiny, to aby si panička to přivolání mohla dobře natrénovat. Taky už jsem byl třikrát na hodině stopování, a to mi šlo výborně. Občas jezdíme s páníčkama na výstavy, tam je to většinou dost otrava, jediné co mě tam baví jsou uzené uši a ocásky a psí kamarádi. Mám už dva tituly, ale to je mi šumafuk. Mnohem radši jezdím na chalupu, kde mám taky zahradu, a hlavně je tam děravý plot a já jsem každou chvíli u sousedů. Taky tam chodíme do lesa, ale páníčkové už mě tam nechtějí pouštět na volno, protože prý na to nemají nervy.
Tak to jsem já - Puntíček!
